Zuzko, máš za sebou 20 let v recruitmentu v jižních Čechách. Jak vypadaly tvoje začátky a co se za tu dobu změnilo? 

Změnilo se toho opravdu hodně. Mohly bychom si o tom povídat klidně celý den. Když jsem začínala, byl obrovský zájem o uchazeče bez praxe, kteří měli chuť se učit. Na každou pozici se hlásilo mnoho kandidátů. Důraz se kladl spíš na kvantitu než kvalitu, ať už šlo o přístup ke kandidátům nebo spolupráci s klienty. Dnes je to spíše naopak. Na odborné pozice se hlásí minimum kandidátů, často žádný.  

Velký posun nastal i v oblasti technologií. Můžu vyzdvihnout třeba digitalizaci a práci se sofistikovanými systémy. Změnila se taky ochota lidí měnit zaměstnání. Dřív byli lidé otevření novým výzvám. Dnes jsou mnohem opatrnější, změn se bojí a hledají hlavně jistotu. A v posledním roce do náboru začíná stále víc vstupovat umělá inteligence. 

Jak konkrétně vnímáš příchod umělé inteligence? Pomáhá ti v práci nebo ji využíváš jen okrajově? 

Příchod AI vnímám jako revoluční změnu. Používám ji téměř každý den a nesmírně mi šetří čas. Ten pak můžu věnovat tomu nejdůležitějšímu – práci s lidmi. Mám víc prostoru na kandidáty i klienty. Můžu s nimi být v bližším kontaktu a budovat vztahy. A právě na vztazích celý náš obor Executive Search stojí. Bez nich by nedával smysl. 

AI využívám v různých částech náborového procesu. Pomáhá mi lépe pochopit danou pozici, připravit relevantní otázky, nastavit strategii hledání kandidátů a následně zpracovat výstupy z pohovorů.  

Myslíš, že by AI mohla v budoucnu nahradit tvou roli v Executive Search? 

Nemyslím. Dle mého názoru Executive Search žádný robot nahradit nemůže. Občas slyším názory, že umělá inteligence zvládne první i druhá kola výběrových řízení a že 80 % z nich ten rozhovor i dokončí. Za sebe můžu říct, že moji kandidáti by na pohovor s robotem nikdy nepřistoupili.  

Uchazeče hledáme mezi pasivními kandidáty, tedy těmi, kteří mají práci a jsou v ní spokojení. Aktivně nové zaměstnaní nehledají. Oslovit tyto osoby a přimět je ke komunikaci vyžaduje know-how, které jsme s kolegy roky pilovali. Není to nic jednoduchého. A dostat je od prvotního zájmu až ke skutečnému rozhodnutí změnit práci vyžaduje hodně zkušeností, empatie a citlivého přístupu. To žádná technologie nenahradí. 

Navíc pracujeme i s velmi citlivými, diskrétními pozicemi. A právě tam je lidský přístup naprosto klíčový. Tam taky AI neposlouží. 

Na začátku jsi zmínila, že celou svoji profesní dráhu pracuješ v jižních Čechách. Vnímáš nějaké rozdíly mezi ostatními kraji? 

Nikdy jsem v jiném regionu nepracovala, takže nemůžu úplně posoudit. Ale určité rozdíly samozřejmě vnímám. Jsme největší region v Česku, ale máme nízkou hustotu obyvatelstva. Stále tu vévodí zemědělství a rybářství a je zde velmi málo průmyslu, který obecně táhne ekonomiku. Tudíž je tu i méně pracovních příležitostí. A i když se v posledních letech hodně investuje do infrastruktury, stále není úplně ideální. Věřím ale, že si zlepšujících podmínek brzy všimnou i potenciální investoři.“ 

A poslední otázka, proč tě práce recruitera/headhuntera stále baví? 

I po těch 20 letech mě práce recruitera pořád naplňuje, protože je to taková kombinace detektivní práce, psychologie a malého zázraku – propojit správného člověka se správnou příležitostí. Každý rozhovor je jiný a každý příběh je unikátní. A i po tolika letech mě stále moc těší vidět, jak se z úspěšného náboru stane dlouhodobá spokojenost na obou stranách.  

Svět práce se navíc neustále mění. Přichází nové generace, technologie a přístupy. A já mám možnost být u toho a růst spolu s tím. Musím ale přiznat, že je to i velmi náročná disciplína. Často plná zklamání, neúspěchů a odmítnutí. Vyžaduje odolnost, trpělivost a víru, že i když to dnes nevyjde, zítra může přijít ten správný okamžik. 

Navíc máme super kolektiv. Jsme si oporou a navzájem se podržíme, což dělá velký rozdíl. 

Potřebujete poradit s náborem, zejména v jižních Čechách? Ozvěte se Zuzce nebo některé z jejich kolegyň. Rády vám pomůžou najít ty pravé talenty.